Jak si užít výlet ve dvou

Jeden den v Paříži

Ještě v lednu, v době marastu a covidové beznaděje jsem koupila letenky do Paříže. Jednodenní výlet, ráno tam a večer zpátky. Pro Járu to byla první příležitost se seznámit s jedním z mých oblíbených měst. Právě proto, že Paříž znám, nechala jsem na něm, co budeme dělat. Sestavil seznam míst, která by rád navštívil a vyrazili jsme.

Po příletu jsme celkem rychle našli náhradní autobusovou dopravu, o které jsem už věděla. Nahrazovala část trasy metra spojující letiště s Paříží. S čím jsem ale nepočítala, že ze stanice, kde přestoupíme, nebude platná jízdenka, na kterou se obvykle jezdí z letiště do centra. Nechtělo se mi vystát frontu (asi 50 lidí), a tak jsem uvítala nápad jednoho pána, který objevil vstup bez jízdenky.

Jenže mě jízda načerno velmi znervózňovala, a tak jsme popojeli jen jednu stanici, vystoupili a byli namydlení. K tomu, abychom se dostali k automatu na jízdenky, jsme totiž potřebovali… označenou JÍZDENKU. Po pár minutách váhání, přemýšlení a pokusů, nám nakonec pomohli místní dostat se na druhou stranu turniketu. Konečně jsme mohli koupit jízdenky a pokračovat podle plánu.

Dalším nečekaným zpestřením cesty byly teploty kolem čtyřiceti stupňů. Už ráno v deset, když jsme vylezli k Sacré-Coeur, bylo takové vedro, že jsme raději zase zmizeli ve stínu přilehlých uliček. Místo, abychom metropoli objevovali po vlastních, uvítali jsme (ne vždy) osvěžující útroby metra. Tam jsme zažili dokonce i výpadek elektřiny. Někdo slezl do kolejiště, protože mu tam něco spadlo (podle slov řidiče našeho metra). Naštěstí se nikomu nic nestalo a po několika minutách výpadku jsme mohli pokračovat v cestě.

Byli jsme asi v půlce seznamu, když mi Jára oznámil, že už toho má dost. Ani jsem se mu nedivila, brzké vstávání v 3:45, vedro a všude spousta turistů, byla jsem taky vyčerpaná. A tak místo toho, abychom se šli podívat na Vítězný oblouk, zůstali jsme na okružní jízdu (tam a zpět) na lince metra 6. Ta velkou část své trasy absolvuje nad zemí. Metro se kodrcalo a my jsme se střídavě kochali a podřimovali.

Po odpočinku jsme se vrhli na druhou část seznamu. Na Champs-Elysées jsme objevili skvělou skvělé místo, nějaký nový americký fast-food, jehož největší předností bylo, že tam jela klimatizace naplno a v druhém patře skoro nikdo nebyl. Popíjeli jsme tam milkshake, místo toho, abychom se někde pekli v typicky francouzské kavárně na kraji chodníku. Holt je občas potřeba plány přizpůsobit situaci.

Nakonec to byl skvělý výlet! Moc jsme si ho oba užili, hodně jsme se nasmáli a večer vyčerpaně padli do postele.

Co je skvělého na výletu ve dvou?

Právě to, že jsme na něm ve dvou. Odpadá starost o děti a jejich potřeby. Výlety jsou skvělou příležitostí odpoutat se od každodenních povinností a rutiny, zažít znovu bezstarostnost a mít čas se napojit jeden na druhého. V cizím prostředí také objevíme nové stránky partnera. Můžeme trénovat svoji zvídavost, vůči místu i partnerovi. Sdílíme a sbíráme zážitky, ke kterým se později můžeme vracet.

Takový výlet může být pro některé páry i zdrojem konfliktů. Kam vůbec pojedeme? Někdo rád plánuje, jiný improvizuje. Někdo toho chce stihnout co nejvíc, jiný se zase raději kochá. Zdrojem rozkolů může být cokoliv. Pokud existuje nějaké problematické téma, které se nám při každém výletě vrací, je dobré se zamyslet. Proč se na tom vždy chytneme? Co a proč nám vlastně vadí? Jak se k rozdílnému přístupu partnera zachovat si můžete přečíst v mém článku Partner dělá věci jinak! Co s tím?

Co je potřeba k tomu, aby se výlet povedl?

• Na začátku se rozhodnout, že si výlet užijeme – říká se, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Pokud se zaměříme na to, že určitě něco zvrtne, je to skoro jisté, že se výlet nezdaří. Perfekcionismus nechme doma. A místo lpění na seznamu si raději řekněme, že je to příležitost být spolu a uvidíme, jak to celé dopadne.
• Být zvídavý – nejen k tomu, co vidíme, ale i k tomu, co prožíváme. Nemusí to být hned, ale třeba večer, nebo druhý den, zeptejme se partnera, co se mu líbilo a proč ho to zaujalo? Co ho třeba překvapilo a proč? Co se mu naopak nelíbilo? Prospěje to našemu emočnímu poutu.
• Naslouchat potřebám svým, i toho druhého – kdybych Járovi u té Eiffelovky řekla, „Hele, už máme jen půlku seznamu, pojďme to dokončit a pak si odpočineme,“ ani jeden z nás by si to neužil. On by pravděpodobně šel, ale nezajímalo by ho to a mě by štvalo, že ho to nezajímá. Tím, že jsme se odklonili od plánu, měli jsme příležitost nasbírat síly a užít si i zbytek výletu.
• Svá očekávání říkat nahlas – pokud máme představu, co bych chtěla, je hloupé o ní nemluvit. Může se stát, že druhý ani netuší, co bych si přála. Určitě znáte ten začarovaný kruh.

• Partner při tom celou dobu netuší, co se děje. Je zbytečné kvůli nevysloveným přáním zkazit výlet. O dalších důvodech, proč je dobré o svých očekáváních mluvit, jsem psala v článku 3 věci, které prospějí vztahu
• Brát věci s humorem – na výletě se může stát cokoliv. Pro dobrou náladu výletníků je rozhodně lepší se smát než se rozčilovat. Souvisí to i s těmi očekáváními a lpěním na plánu. Smích uvolňuje atmosféru, je nakažlivý a tím přispívá k tomu, abychom si výlet užili. Ať už řešíme vedro, jízdenky, zmeškané letadlo (málem jsme ho opravdu propásli), dívejme se na situaci z té lepší stránky. Později si z výletu zaručeně budeme pamatovat komplikace a můžeme se jim znova a znova zasmát.

Proč jet na výlet jen ve dvou?

Partnerský vztah potřebuje každodenní péči. Výlet je skvělou příležitostí k posílení nejen našeho emočního pouta, ale i našeho intelektuálního propojení. Můžeme spolu probrat politiku, ekonomiku, navštívit muzeum, zhodnotit, jak v daném městě, zemi lidi žijí.

Vztah potřebuje čas i bez dětí. A ty se na jeden den (nebo na pár dní) dají někde upíchnout. Nic tak neruší propojení, které mezi námi probíhá. A můžeme se na jeden den chovat svobodně, zamilovaně, možná i lehce nepřístojně, což bychom si s dětmi pravděpodobně nedovolili. Výletům a vztahům zdar!