Oživme vztah aneb Jak se vrátit ke společným zájmům z počátků?

Pojďme zase tancovat

Před časem jsem narazila na knihu Shahroo Izadi, „the kindness method,“ (volně přeloženo laskavá metoda) která provází změnou krok za krokem. Shahrooina kniha se zabývá zavedením nových návyků pro jednotlivce, princip je však použitelný i ve vztahu. V jejím přístupu se nejdříve zabývá přípravou terénu, až pak přichází na řadu plán a samotná realizace. Pojďme se podívat, jak by to vypadalo s naším tancováním. Jaký je náš terén?

• Proč vlastně chceme znovu tancovat?

Potkali jsme se při salse, to je neoddělitelnou součástí našeho příběhu. Tanec nás baví a je to společná aktivita, při které zažíváme spoustu legrace a probouzí to naši vášeň.

• Proč v tuto chvíli netancujeme?

Přestali jsme, když se narodila Violka. Jezdit tancovat je logisticky mnohem náročnější než před deseti lety, musíme zajistit hlídání. Bydlíme mimo Prahu. A navíc po večerech býváme utahaní.

• Jaké společné aktivity se nám daří?

Takové, které nevyžadují moc úsilí. Třeba odpolední debatní procházky kolem pole, sobotní nákup s kavárnou nebo večerní čištění zubů.

• Co nám v minulosti pomohlo pro zavedení nového návyku?

Procházky začaly v době COVIDu. Celé dny jsme byli doma, chtěli jsme nějaký pohyb a nejjednodušší bylo se vypravit kolem pole, které máme za domem. Violka bude za pár let větší a hlídání už nebude potřebovat, ale máme se kvůli tomu teď vzdát tancování?

• Co nám v zavádění nových návyků obvykle překáží?

Co se týče procházek, odrazuje nás většinou špatné počasí. K tancování mě ale napadá mnohem víc věcí. Náročná práce a únava. To, že musíme zařizovat hlídání a co když ho neseženem. Violka může být nemocná. A také, že musíme dojet do Prahy.

Pokud budu trvat na tancování v klubu jednou týdně a moc bych se nezamýšlela, jak to souzní s naším současným životem, mohlo by to dopadnout nějak takto:

Začněme drobnými kroky

Jak ale dostat tancování zpátky do našeho života? Rozhodně nemůžeme v tuto chvíli začít ambiciózním plánem, jakým je jet jednou týdně do klubu. Je to do začátku velké sousto a je pravděpodobné, že to nedopadne.

A co kdybychom se rozhodli pro víkendové semináře? Jednou za čas se hlídání sehnat přece dá. Určitě je to dobrý nápad. Pokud ale v mezičase netancujeme, je to podobné jako s intimitou, odvykneme si a je složité znova nastartovat.

Potřebujeme něco pravidelnějšího a ještě méně náročnějšího. Ideální je novou aktivitu sdružit s něčím, co už děláme. A co si před čištěním zubů zatancovat na jednu písničku? Není to málo? My přece chceme pořádně tancovat! Podívejme se na to ale zblízka, vezměme jeden rok.

To už za zvážení stojí!

I tato drobná změna však bude čelit našim výmluvám, proto se musíme připravit. Předvídat výmluvy a mít připravené reakce. Usnadnit si situaci tím, že si sestavíme playlist. Také si předem ujasníme, jaké důvody jsou legitimní pro vynechání našeho rituálu.

Časem se z jedné písničky může stát půl hodina. Přesuneme se z koupelny do obývacího pokoje. A třeba se naučíme nové choreografie podle youtube videí. A pak už bude jednoduché se přesunout do klubu. Zvládnutí počátečních drobných kroků nám dodá sebevědomí, sílu a motivaci k pokračování.